Žít jinak

Prvni dny na Bali

Vyspali jsme se moc hezky, skoro jako doma :).

Chladili jsme pokoj o stosest, jinak by se nedalo spat..

Par dnu jsme bojovali s jetlagem, ale vse se pak samo srovnalo.

Nasim cilem cislo jedna bylo najit dum, nejlepe hned :).

Na nasi rozlucce v Praze jsme, diky pritelkyni Bare, poznali hudebnika Kailashe z Ameriky, ktery nam doporucil misto, kde bychom mohli na Bali zit. Prave se z Bali vracel a Bara mu poradala koncert na Vysehrade. Bylo to misto kousek od Ubudu – novodobe duchovni mekky, kde se schazeji umelci, filozofove, guru z celeho sveta.

Tak jsme se tam druhy den po priletu vydali. Google maps nam ukazal, ze to bude asi 45 minut dlouha cesta.

Vyrazili jsme kolem poledne, coz bylo blaznive. Slunicko gradovalo a na motorce nas nelitostne zhnulo. Ja s Karolinkou v Manducce jsme se jeste prihrivaly, takze po pulhodine jizdy jsem myslela, ze vyletim z kuze! Nebylo mi vubec dobre. Horko, silena doprava, odpadky, cizi prostredi. V hlave se mi zacaly honit silene scenare. Nastala panika. Boze, kde to jsem?? Tohle je ten magicky ostrov?

Musela jsem si chvili zalezt kamsi mimo cestu, abych to sama rozdychala.

Cesta do Ubudu se tim padem prodlouzila. Asi na 2 hodiny.. byla jsem vycerpana a zmatena. Petr to snasel tak tak. Zalezla jsem do mistniho Starbucksu, abych se zchladila. Teplota tam mi ale prisla snad minus pet, tak jsem se zase otocila a sla ven. Mezitim se Petr snazil spojit s Balijcem, ktery nam mel ukazat nas potencialni dum. Domluva vazla, ackoliv umel docela dobre anglicky. Asi 40 minut jsme se hledali po meste. Po setkani nas zavezl do mista, kde sam postavil asi ctverici „bio domu“ na ryzovisti. Byla to nadhera. Domky cele ze dreva, uplne otevrene koupelny bez strechy, maly bazen, misto jako z filmu Jist, meditovat,milovat :).

Balijec jmenem Made nam slibil, ze nam sam dovyrobi nabytek, abychom se do mesice mohli nastehovat.

Tady jsme i poprve smlouvali o cene pronajmu domu. Dohodli jsme na 80 milionu IDR na rok.

Po prohlidce nas vzal k nemu domu. Mel uzasne magicky dum.

Setrvali jsme chvili a pomalu spechali domu. Bylo pozdni odpoledne.

Po 3 dnech jsme si meli potvrdit, zda nase rozhodnuti plati..

Po priletu

Karolinka let zvladla naprosto skvele. Byl to dobry, dlouhy, nocni let. Z Amsterodamu jsme leteli poloprazdnym letadlem, takze jsme se vsichni krasne vyspali.

Po vystupu z letistni haly jsem mela teplotni sok! Ackoliv bylo skoro 7 vecer, prislo mi priserne horko. Taxikare jsme pozadali, aby pustil klimatizaci na maximum a do toho jsem se jeste polevala ledovou vodou :). Po studene Praze a vychlazenem letadle to byl opravdu neprijemny rozdil! Doprava silena, vsude same motorky a spousta aut. Na prvnich svetlech jsem si vsimla, jak zebracka s ditetem v satku chodi kolem aut a zebra nejake penize. Vypadala nuzne, bylo mi ji lito. Pokracovali jsme v ceste. Absolutne dezorientovana jsem mela pocit, ze se blizime k cili samymi klikaticemi ci zkratkami. Ale ona to byla hlavni cesta!

A pak jsme dojeli. Nas prvni domov na Bali byla Riviera House v Canggu. Asi 40 minut autem z letiste. Prijemny surfhouse v oblasti ryzovych poli. Otevrela se brana a vitala nas prijemna slecna Silva :). Bylo to najednou tak zvlastni, ze po tak dlouhe ceste pres pul sveta na nas nekdo mluvi cesky.. Citila jsem se dobre. Byla jsem rada, ze jsem na miste. Najednou jsem se ani necitila unavene. Po hodine prijel Mila. Kluk, ktery vlastni Rivieru. Prisel mi zhulenej, ale nebyl! Na Bali je prisny zakaz drog, marihuanu nevyjimaje. Asi uz po tech mesicich pobytu tak vyklidnel.

Za chvili jsme si sli lehnout. Byla cernocerna tma.

Jak jsme se dostali na Bali

Na Bali jsme se ocitli v kvetnu tohoto roku. Po narozeni nasi dcery se nas dosavadni evropsky zivot zmenil od zakladu. To, co jaksi fungovalo před porodem uz prestalo slouzit. Muj drahy muz zvysil sve pracovni tempo. Pravdepodobne, jak to u mnoha muzu byva, chtel prinest domu jeste vetsi sousto mamuta, aby zena a ditko nemely hlad :). Muzovo pocinani vsak zpusobilo kontra reakci. Zena a ditko byly stale samy a samy a zacaly byt smutne a chradnout..

Rekla jsem Petrovi, takhle nemuzeme dal zit... Ty jsi sice uspesny a ja se nemusim koukat, kolik co stoji, ale tohle nechci. Pojdme to vymyslet jinak. Prikladem nam byli nasi znami, kteri pravidelne jezdili nekolik let na Bali surfovat a odpocivat :). Pul roku zili v Cesku, kde vydelavali na pul roku ziti na Bali. Zjistili jsme si postupne dalsi informace o Bali a rozhodli se, ze to zkusime. V lednu Petr oznamil, ze odchazi z firmy. Behem dalsich par mesicu jsme prodali vse, co jsme meli a co jsme uznali, ze jiz potrebovat nebudeme. Vse bezelo jako po dratku. Na konci dubna jsme se rozloucili se vsemi kamarády a blizkymi a zaroven oslavili nase tricatiny.

15.5. odpoledne jsme vzletli nad Prahu smerem Amsterodam. Dale Amsterodam-Singapur, Singapur-Denpasar. 16.5. vecer jsme uspesne pristali na Bali.